Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CHELSEA GRIN jsou typičtí představitelé surfařů, kteří velmi úspěšně fičí na čele deathcorové vlny a nekonečným lánem středoškolsky vyfešákovaných fanoušků žánru si klestí cestu za úspěchem. Trochu glamové módy, sem tam gore tématika, hlavně hodně breakdownů a v dnešní době nepříliš dlouhý rodokmen, ve kterém jsou ve stylově příbuzném vztahu žánrové jistoty jako CARNIFEX nebo SUICIDE SILENCE. To bylo evangelium minulé desky a musím říci, že ho tito mladíci vyznávali se zápalem a přesvědčivostí. Proto jsem byl zvědav, jestli se na novém albu nesleví z hustého breakdowného deště. Nesleví. I „My Damnation“ je postaveno z čerstvých deathcorových ingrediencí, tedy hutných sekaček a riffovaček, nad kterými se prohání střednětempá melodická kytara a hlavně pak agresivní, vysoké kočičí vřískání kombinované s vtahováky a silovými zvířecími vokály. Skladbám se nedá upřít tah na branku a snahu o chytlavé motivy, to však jde ruku v ruce s nepříliš dlouhou trvanlivostí. Novinky jsem se celkem rychle přesytil a už v ní nedokázal hledat nic, co by oslovovalo mé uši. V rámci žánru tato mladá krev ze Salt Lake City nahrála pouze lehce nadprůměrnou desku, nic více, nic méně.
6 / 10
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
