Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CHELSEA GRIN jsou typičtí představitelé surfařů, kteří velmi úspěšně fičí na čele deathcorové vlny a nekonečným lánem středoškolsky vyfešákovaných fanoušků žánru si klestí cestu za úspěchem. Trochu glamové módy, sem tam gore tématika, hlavně hodně breakdownů a v dnešní době nepříliš dlouhý rodokmen, ve kterém jsou ve stylově příbuzném vztahu žánrové jistoty jako CARNIFEX nebo SUICIDE SILENCE. To bylo evangelium minulé desky a musím říci, že ho tito mladíci vyznávali se zápalem a přesvědčivostí. Proto jsem byl zvědav, jestli se na novém albu nesleví z hustého breakdowného deště. Nesleví. I „My Damnation“ je postaveno z čerstvých deathcorových ingrediencí, tedy hutných sekaček a riffovaček, nad kterými se prohání střednětempá melodická kytara a hlavně pak agresivní, vysoké kočičí vřískání kombinované s vtahováky a silovými zvířecími vokály. Skladbám se nedá upřít tah na branku a snahu o chytlavé motivy, to však jde ruku v ruce s nepříliš dlouhou trvanlivostí. Novinky jsem se celkem rychle přesytil a už v ní nedokázal hledat nic, co by oslovovalo mé uši. V rámci žánru tato mladá krev ze Salt Lake City nahrála pouze lehce nadprůměrnou desku, nic více, nic méně.
6 / 10
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
